Užití diferenciálního počtu ke stanovení průběhu funkce.
Postup při vyšetřovaní průběhu funkce
-
Určíme D(f).
-
Určíme základní vlastnosti funkce (funkce sudá, lichá, periodická). Zjistíme-li, že je funkce sudá či
lichá můžeme její průběh vyšetřovat jen na jedné části D(f). U funkce periodické jen v její jedné periodě.
-
Určíme zda-li je funkce spojitá v D(f). V bodech nespojitosti určíme jednostranné limity a dále určíme
limity
v nevlastních bodech jsou-li v D(f)
-
Vypočítáme první derivaci funkce. Určíme nulové body 1.derivace (stacionární body), tyto body a body
nespojitosti nám rozdělí D(f) na intervaly, ve kterých budeme určovat monotónnost funkce.
-
Monotónnost. V intervalech určíme znaménko 1. derivace dosazením bodu z příslušného intervalu.
-
Vypočítáme druhou derivaci funkce. Ze stacionárních bodů určíme zda se jedná o minima, maxima. Určíme
nulové body 2.derivace. Nulové body 2. derivace a body ve kterých druhá derivace neexistuje nám rozdělí
D(f) na intervaly, ve kterých budeme určovat konkávnost a konvexnost funkce a pak následně stanovíme inflexní body.
-
Určíme průsečíky funkce s osou x a y.
-
Určíme H(f).
-
Dopočítáme si další potřebné funkční hodnoty.
-
Načrtneme graf funkce
1. příklad
2. příklad
3. příklad