Grafy funkcí

Užití diferenciálního počtu ke stanovení průběhu funkce.

Postup při vyšetřovaní průběhu funkce

  1. Určíme D(f).

  2. Určíme základní vlastnosti funkce (funkce sudá, lichá, periodická). Zjistíme-li, že je funkce sudá či lichá můžeme její průběh vyšetřovat jen na jedné části D(f). U funkce periodické jen v její jedné periodě.

  3. Určíme zda-li je funkce spojitá v D(f). V bodech nespojitosti určíme jednostranné limity a dále určíme limity
    v nevlastních bodech jsou-li v D(f)

  4. Vypočítáme první derivaci funkce. Určíme nulové body 1.derivace (stacionární body), tyto body a body nespojitosti nám rozdělí D(f) na intervaly, ve kterých budeme určovat monotónnost funkce.

  5. Monotónnost. V intervalech určíme znaménko 1. derivace dosazením bodu z příslušného intervalu.

  6. Vypočítáme druhou derivaci funkce. Ze stacionárních bodů určíme zda se jedná o minima, maxima. Určíme nulové body 2.derivace. Nulové body 2. derivace a body ve kterých druhá derivace neexistuje nám rozdělí D(f) na intervaly, ve kterých budeme určovat konkávnost a konvexnost funkce a pak následně stanovíme inflexní body.

  7. Určíme průsečíky funkce s osou x a y.

  8. Určíme H(f).

  9. Dopočítáme si další potřebné funkční hodnoty.

  10. Načrtneme graf funkce

1. příklad 2. příklad 3. příklad
nahoru